AMAZONKY NA STARTU VELKÉ PARDUBICKÉ

Amazonky byly podle řecké mytologie mytický národ bojovných žen. Tuto ohromující odvahu a bojovnost potřebují ženy, jež usednou do sedla koně nabitého energií na startu Velké pardubické steeplechase, nejtěžšího dostihu kontinentu.

Jediná vítězka

Za celou historii Velké pardubické se na start postavilo pouze osm žen! První startující ženou byla komtesa Lata Brandisová v roce 1927 v sedle klisny Nevěsty. I přes pět pádů se nevzdala a dvojici se podařilo dostih dokončit. Vzhledem k době a tehdejšímu postavení žen ve společnosti vyvolala přihláška do dostihu veliké rozpaky u dostihových funkcionářů. Povolení ke startu musel Latě udělit samotný anglický Jockey Club, který jako jednu z podmínek ke startu stanovil i oddělené šatny. V roce 1933 Lata startovala poprvé v sedle Normy z chovu koní Kinských, během následujících let jim starty ve Velké vynesly druhé, třetí a páté místo.

V posledním předválečném ročníku v roce 1937 Lata Brandisová opět nastoupila na start v sedle Normy a dočkala se tolik vytouženého vítězství. Trať byla po vytrvalých deštích mimořádně těžká, desetiletá Norma se vyhnula všem pádům a kolizím. Naposledy se na start obtížného dostihu postavila v prvním poválečném ročníku, kdy sedlala Nurmiho, syna vítězky Normy a dostih nedokončila.

V šedesátých letech byla pravidelnou účastnicí Eva Palyzová, která v letech 1965 a 1971 získala velice pěkná umístění, když s Cavaletem a Metálem vybojovala druhá místa. V roce 1972 sedlala Jana Nová klisnu Lukavu, dokončila i přes dva pády na osmém místě.

Další amazonkou na startu byla v roce 1977 Angličanka Charlotte Brew na koni Barony Fort, která dostih nedokončila. Charlotte Brew se ovšem významně zapsala do historie britských dostihů. V roce 1977 se jako první žena zúčastnila dostihu Grand National v Liverpoolu, také s koněm Barony Fort. Do té doby měly ženy zapovězeno se Velké národní účastnit a bylo jim to umožněno díky přijetí zákona o diskriminaci na základě pohlaví z roku 1975.

Další ženou na startu Velké pardubické byla v roce 1990 Renata Charvátová na polokrevné Monce. Dvojice dostih pro pád na Taxisu nedokončila. Další amazonkou na staru byla Lucie Baluchová, která v roce 1997 vybojovala s Grettym krásné třetí místo.

Nezdolná Růža

Martina Růžičková startovala ve Velké hned několikrát v rozmezí let 1991 až 2014, a to v sedlech koní Monka, Damion, Chailand a Rubín. První tři koně jí nedovolili splnit si velký sen a projet cílem Velké pardubické. Až v roce 2014 se jí tento sen splnil s Rubínem a byla po 17 letech další ženou, která nejobtížnější dostih kontinentu dokončila. Naplnění celoživotního snu komentovala dnes již slavnou větou „Už můžu umřít.“

Po dlouhé odmlce, kdy se v sedlech koní na startu objevovali pouze muži, v roce 2020 usedla do sedla opět žena. Byla to Veronika Škvařilová-Řezáčová a sedlala desetiletého hnědáka All Scater. Taxisův příkop dvojice překonala, ale zastavila je následující Irská lavice.

Skok přes Taxis

Ještě jedna žena je spjata s Velkou pardubickou. Je to Světlana Kržová, která ve Velké pardubické sice nestartovala, ale nad legendární Taxisův příkop se přesto vznesla. Jak je to možné? Světlana Kržová byla jezdkyní Santose, vynikajícího steeplera. Po tragickém ročníku 1984, kdy na Taxisu zahynulo několik koní, byly pro účastníky zavedeny kvalifikační dostihy. Avšak v průběhu sezony 1985 byla Kržová zraněná a rekonvalescence se velice vlekla. V létě již bylo jasné, že kvalifikaci se Santosem nemůže splnit. Trenér si vyžádal výjimku, aby dvojice mohla v tréninku skočit Taxisův příkop. Žádosti bylo vyhověno a dvojice mohla na legendární překážku najet. Samotný skok se nepodařil a jezdkyně spadla. Santosovi byla udělena výjimka pro start ve Velké s podmínkou, že v sedle bude jiný jezdec. Ten rok startoval ve Velké Santos s Kamilem Kuchovským a dokončil Velkou na druhém místě.